Jednou jsem na ulici potkala paní bez domova prodávající časopis neziskové organizace. Neměla jsem u sebe peníze, takže jsem jí alespoň věnovala úsměv. Doufala jsem, že jí zlepší den. Ani nevíte, jak mě potěšilo, když mi úsměv oplatila.
Poklad může být cokoli. Nezapomínejte také takové poklady darovat!
Komentáře
Dík, budu si to pamatovat.
Úsměv dělá zázraky.
Stačí se projít po ulici kde jsou lidé a jen tak na ně prohodit úsměv a člověk hne duvidí tu změnu.
Občas to tak dělám, když vidím ty zachmuřené a nevrlé obličeje.
Ostatním ten úsměv hned zvedne náladu :-)
Jednou jsem takhle dostala na náboženství domácí úkol na celý život: zkuste se usmívat na lidi kolem sebe, nic vás to nestojí, ale pro obdarovaného může mít úsměv nevyčíslitelnou hodnotu.
Usmívat se na lidi je fajn, ale myslím že to bohužel neplatí paušálně. U dětí je to krásné a působivé. Ve středním věku občas, ale asi úsměv mezi pohlavími by získal zcela jiný význam. My stáří už se zase usmívat celkem můžeme, a na nás se sem tam také někdo usměje. Spíš ale vrstevníci nebo děti. No a pak už je to asi o jednotlivých situacích.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.