Můj názor

:-)
Už jsem zažil, že mi z pohledu na chodník bylo fyzicky zle a to jsem ani nehleděl úplně kolmo k zemi - ale šel jsem rychle, možná to bylo tím. Z tohohle chodníku: https://mapy.cz/zakladni?x=18.2096810&y=49.8221979&z=19&pano=1&base=ophoto&source=muni&id=4730&pid=50776796&yaw=5.623&fov=1.257&pitch=0.312

Jsem zvyklý držet svůj pohled pod nižším úhlem než ostatní, protože měřím dva metry, a kdybych se koukal před sebe, tak ani periferně na zem nedohlédnu, a mohl bych o něco zakopnout; a zírat lidem přes hlavy taky není hezké. A ano, je to pak jako ocitnout se v úplně jiném světě, když člověk obrátí svůj pohled vzhůru. Budu na to myslet a pohled k výšinám si dopřávat častěji. Může ostatně jít o malou tichou modlitbu. Modlitbu prostým pohledem jako k nebesům s důvěrou vyhlížel svatopisec:

"Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi... Napjal nebesa jak stanovou plachtu, z mraků si dělá svůj vůz, kráčí na perutích větru... Sehnul se z výšin a uchopil mě, vyprostil mě z přívalu vod." (Ž 121,1-2; Ž 104,2-3; Ž 18,17)

Díky Julliano!